To jsme byli ještě úplně malinkatí:





 


 



 

                                                                 


........Belinda je vlastně náš třetí leonberger. První byla Cesna. Ta se jen tak s někým nekamarádila. Jedinou opravdovou autoritou byl páníček. Paničku ovšem strpěla taky.
S ostatními to už bylo o něco horší. Máma Cesna nám dala Aldu a ta byla úplně jiná.
Ne že by se kamarádila s každým, návštěvu vždy hezky přivítala, dávala ale dobrý pozor, aby si při odchodu něco neodnesla. Taky neráda půjčovala hračky naší malé dcery. A že ji hlídala v kočárku, o tom nebylo vůbec žádných pochyb.

Když Alda odešla navždy, bylo úplně jasný, kdo k nám příjde.

Po pečlivém vybírání a přebírání bylo rozhodnuto. Krátce po vánocích, všude hory
sněhu, zima jako když třeští, ale mamce Betce a jejím ratolestem vůbec nic nepřekáželo. Malá Beliška samozřejmě chviličku tesknila, při pozornosti naší celé rodiny ale rychle zapomínala a pomaly se měnila v krásneho a sebevědomého strážce našeho
rodinného krbu.

Po roce jsme k Belišce pořídili ještě o hodně menší a ještě o trošku chlupatější Lilišku.

Lilča - tedy šeltie - je tvoreček od malinkata navýsost zodpovědný a se vší vervou odkazuje Belišku do svých mezí. Tedy že návštěva se má nejen uvítat, ale že se musí taky hezky chovat  - tedy ta návštěva.

Opravdu nevím, jak si spolu rozumějí jiná plemena, vím jen že leonberger a šeltie
mohou být opravdovými kamarády.